Tipy na výlet
Rohanov leží v krásném šumavském podhůří pod Javorníkem, v oblasti, která se vyznačuje čistým vzduchem a vysokou kvalitou životního prostředí vůbec. Krajina v nejbližším okolí je mírně kopcovitá, zemědělská půda se střídá s lesy, na dohled jsou kopce Javorník, Churáňov, Boubín a Mařský vrch. Jen málokde u nás zůstala tak velká oblast krásné, nezkažené přírody, jako na Šumavě. Čtyřicetileté uzavření velké části Šumavy jako hraničního pásma mělo i kladnou stránku - výrazné omezení lidské činnosti i cestovního ruchu přispělo k zachování přírodních hodnot. Dnes je toto část tohoto území národním parkem. Velká část Šumavy je zalesněná, jsou zde však i horské louky, vřesem porostlé pláně, rašeliniště, krajina je protkána mnoha potůčky skrytými v trávě a spojujícími se v horské bystřiny.
Rohanov je klidné místo, ležící stranou nejnavštěvovanějších turistických středisek, přesto však je ideální vstupní branou výletů do velké části Šumavy, což umožňuje jeho poloha při silnici Strakonice - Churáňov. Pěším turistům může posloužit místní autobusové spojení. Linky na Churáňov, do Vimperka a do Kašperských Hor umožní přístup i do vzdálenějších míst celé části Šumavy od Strážného až po Prášily. Rovněž cykloturistika zaznamenala v poslední době velký rozmach a stala se trendem aktivního trávení volného času a relaxace. Šumava je díky řadě silniček bez provozu rájem cykloturistů. Je zde možno jen tak si vyjet na krátkou projížďku do romantického zákoutí, nebo si naplánovat náročnou trasu. Výletní cíle pro špatné počasí: Z Rohanova je možno si udělat výlet na některý hrad či zámek nebo navštívit některé z historických měst v šumavském podhůří. Kromě zajímavé architektury v nich jsou i regionální muzea zaměřená zejména na šumavské sklářství. Pobyt v Rohanově je možno zpestřit i výletem do Německa. V dosahu jsou silniční hraniční přechody Strážný - Philippsreut a Železná Ruda - Bayerisch Eisenstein, turistické hraniční přechody pro pěší a cyklisty Bučina - Finsterau a Prášily - Gsenget - Scheuereck. V létě je možno využít ekologického autobusu NP Šumava, linky Horská Kvilda - Kvilda - Bučina, na jehož některé spoje navazuje na hraničním přechodu Bučina linka německého Igel Bus do Finsterau.
Kvilda
Významné ceroční centrum cestovního ruchu ve střední části Šumavy, horská obec která patří k nejvýše položeným na území České republiky a jedno z nejznámějších šumavských sídel. Najdeme tu mnohá ubytovací zařízení všech cenových kategorií i restaurace. Kvilda je ideálním výchozím místem na túry pro pěší i cyklisty do okolní překrásné přírody, např. k prameni Vltavy. Pravým běžkařským rájem se obec a její okolí stávají s prvním sněhem, malebnou krajinou se tu táhnou desítky kilometrů upravovaných běžeckých stop, přímo na Kvildě je i menší sjezdový areál. V letní sezoně je oblíbený pravidelný autobusový spoj se zaniklou vsí Bučina.
Mimo několika dalších domů lehl popelem při velkém požáru r. 1889 původní dřevěný kostel sv. Štěpána, na jehož místě vyrostla dnešní pseudogotická svatyně. Využívá prvků šumavské lidové architektury; jeho průčelí s hranolovou věží je - stejně jako střechy - pokryto šindelem. Na pietně upraveném hřbitově najdeme několik desítek německých náhrobníků a u boční zdi svatyně pěkně vyřezávaná umrlčí prkna. Nad dolní částí obce při silnici na Dolní Vltavici stojí několik lidových domů typického šumavského rázu s pavláčkami a skládanými lomenicemi s ozdobným zakončením ve špičce. V místní části Vilémov se dochoval soubor drobných dřevěných domků dřevařů z 19. stol. Dochované středověké sejpy při Kvildském potoce jsou chráněné jako archeologická památka.
Vedle kostela, v 1. patře bývalé školy, dnes obecním úřadě, sídlí celoročně otevřené muzeum se stálou expozicí věnovanou historii Kvildy i zaniklé Bučiny. Naproti kostelu je informační středisko NP Šumava s expozicí věnovanou horskému lesu.
Kvilda si zahrála i v několika známých českých filmech. Přímo zde se odehrává děj románu Král Šumavy od Rudolfa Kalčíka, který na Kvildě sloužil jako pohraničník. Román byl převeden i do filmové podoby s Radovanem Lukavským, Jiřím Valou a Jiřinou Švorcovou v hlavních rolích.
Bučina
Zaniklá horská ves, ležící téměř u česko-německé státní hranice, v minulosti nejvýše položené sídlo nejen na Šumavě, ale v celých Čechách. Za 1. republiky tady ve více než 50 domech žilo až 400 obyvatel, z velké většiny německé národnosti, stála tu budova celního úřadu, kasárna finanční stráže, myslivna, hájovna, škola a spořitelna, hotel Fastner, hostinec Zum Tirolen a později také Pešlova chata. Po r. 1945 byla obec vysídlena, a protože ležela v hraničním pásmu, zanikla okolo r. 1956. Po pádu komunistického režimu se dočkala alespoň náznaku oživení. V r. 1992 byla znovu postavena kaplička sv. Michala, instalovány velké informační panely a otevřen hraniční přechod pro pěší a cyklisty, v letech 2004-06 byl na původních základech Pešlovy chaty vybudován stylový hotel Alpská vyhlídka. Za pěkného počasí lze ze sedélka v horní části bývalé vsi spatřit až daleké alpské vrcholky. V sezóně sem jezdí „zelený“ turistický autobus z Kvildy, z německé strany elektrobus z Finsterau a z oblasti pod Luzným.
Jestli vás zajímá vás, jak vypadala pověstná „železná opona“ na československé západní hranici, kterou od r. 1951 budoval totalitní komunistický režim? Dozvíte se to na Bučině, kde byla v r. 2008 vystavěna a zpřístupněna věrná kopie tzv. signální stěny, která měla zabránit útěkům nespokojených lidí na západ. Oponu tvoří asi 100 m dlouhé hraniční zátarasy sostnatými dráty a strážní věž.
Horská Kvilda
Malá šumavská obec na horské louce uprostřed lesů, jedna z nejvýše položených v ČR, s typickou šumavskou architekturou. Nejznámější stavbou je tu Pollaufův hostinec, dnes hotel Rankl, typické šumavské stavení se zvoničkou. Jeho historie spadá až do středověku, bývala v něm hospoda a mýtnice na Zlaté stezce. Od r. 1757 tu provozovala živnost rodina Pollaufů. Právě tady, v Pollaufově hostinci, začíná děj známého Klostermannova románu V ráji šumavském. V současné době je obec, tvořená asi 30 domy, oblíbeným střediskem zimní i letní rekreace. Vysoká poloha zajišťuje dostatek sněhu po celou zimu. V budově obecního úřadu sídlí informační středisko. Stejně jako na sousední Kvildě, i tady si v zimních měsících užívají milovníci běžek, zdejší zaváté pláně protkává hustá síť upravovaných stop.
Asi dva kilometry sv. od Horské Kvildy, na Ranklově louce uprostřed lesů a slatí, stávala samota Ranklov. Pocházel odtud Josef Klostermann (1819-1888), přezdívaný Rankl Sepp, lidský obr a po celém kraji proslavený silák, jedna z postav románu Karla Klostermanna V ráji šumavském. Měřil hodně přes dva metry a měl takovou sílu, že snadno postavil zpět na kola převrácenou fůru. Srovnat jakoukoli hospodskou rvačku pro něj bylo hračkou. Za jeho výjimečnou kostru prý nabízelo značný obnos muzeum ve Vídni, silák Sepp však neměl zájem dát po smrti tělo k dispozici vědeckému výzkumu. Je pochován na hřbitově ve Stachách, kde prožil poslední léta života. Jeho dřevěnou sochu v životní velikosti od horskokvildského chalupáře Ladislava Pavla na je na jeho zahradě na Horské Kvildě naproti hotelu Rankl.
Jezerní slať
Jedna z nejznámějších šumavských slatí, odvodňovaná Hamerským a Kvildským potokem, rozsáhlé vrchovištní rašeliniště v mělké kotlině vlevo od silnice z Kvildy na Horskou Kvildu. Rašelina, která dosahuje místy mocnosti až 8 m, se ve vých. části až do r. 1934, kdy bylo celé území vyhlášeno přírodní rezervací, také těžila a odvodňovala umělými příkopy. Rostou tu všechny druhy rostlin, charakteristické pro šumavská rašeliništěc aj. S rozlehlým územím se nejlépe seznámíme prostřednictvím asi 120 m dlouhého povalového chodníku s naučnou ministezkou a zejména dvoupatrové dřevěné vyhlídkové věže na jejím okraji, z níž je možné přehlédnout značnou část chráněného území. Rašeliniště leží asi 200 m pěší chůze od parkoviště.
Nedaleko Jezerní slati, na druhé straně silnice při úpatí vrchů Hůrka a Orel, najdeme návštěvnické centrum Kvilda NP Šumava, k jehož areálu patří i 2,5 km dlouhý naučný okruh. Na jeho trase můžete mimo jiné z pozorovatelen nahlížet do výběhu s jeleny a výběhu s rysy.
Pramen Vltavy
Vpravdě kultovní místo turistů, pramen „matky“ českých řek, kam nejpohodlněji dostaneme pěšky či na kole po asfaltové silničce od Kvildy. Naše nejdelší a nejvodnatější řeka pramení jako Teplá Vltava na vých. svazích Černé hory v nadmořské výšce 1 172 m, asi 600 m sev. od státní hranice s Německem. V r. 1923 vznikla umělá nádrž, do které dřevěnými rourami tekla voda ze skutečného pramene. Dnes si tu můžeme odpočinout v přístřešku se stoly a lavičkami a informačními panely, nad symbolickým pramenem je dřevěná socha Alegorie Vltavy a pamětní deska „Vltavě, matce českých řek“. Především v letních měsících musíte ale počítat s poměrně velkou hustotou návštěvníků.
Vysoko nad pramenem Vltavy v již. svahu Černé hory stojí dřevěná vyhlídková plošina, nabízející nádherné výhledy na Šumavu, Bavorský les a za pěkného počasí i na Alpy. K vyhlídce vede značená odbočka z červeně značené cesty do Modravy.
Křemelná
Jeden z nejkrásnějších šumavských vodních toků pramenící nedaleko Železné Rudy ve svazích Můstku cestou vytváří nádherné přírodní scenérie i díky tomu, že je pravděpodobně jedinou českou řekou, na jejímž břehu nestojí žádný dům. Většina jejího toku je však z důvodu ochrany nepřístupná, a tak jí můžeme pokochat pouze na několika málo místech. Ideální je např. parkování na parkovišti Šerlův dvůr, odkud se dá projít či projet na kole asi 2 km tam a zpět po žluté značce Sklářským údolím v místech bývalé huti Frauenthal.
Úbislav
Nedaleko Rohanova můžete navštívit horskou ves s venným souborem lidových staveb - rozložitých šumavských stavení s polovalbovými střechami. Ojedinělou památkou je tzv. kohoutí kříž z 19. stol., jeden z mála zachovaných lidových stašských křížů. Podobný kříž můžeme potom vidět i u kostela sv. Markéty v nedalekých Kašperských Horách.
Kohoutí kříže (německy Hohnakreiz) získaly svůj název podle kohouta, který podle bible zakokrhal poté, co apoštol Petr třikrát zapřel Krista. Jejich domovem bylo v 18. a 19. stol. Bavorsko, odkud se v menší míře rozšířily i do příhraniční oblasti Čech. Kohoutí kříž je běžný kříž se dvěma vodorovnými rameny a postavou umučeného Krista, který na vrcholu doplňuje kohout, pod ním jsou hodiny. Na ramenech kříže je zavěšena spousta nástrojů a náčiní. Jejich základ tvoří nástroje Kristova umučení, latinsky Arma Christi, mezi které patří například trnová koruna, kterou byl Ježíš korunován na krále Židů, sloup, u něhož byl bičován, bič, kopí, hřeby či rouška, kterou Kristovi podala sv. Veronika. Kromě nich se může na kohoutím kříži objevit zhruba dvacítka dalších symbolů - kalich připomínající Poslední večeři Páně, kladivo k zatlučení hřebů, pytel s třiceti stříbrnými, za které Jidáš Krista zradil, řetězy, kterými byl Kristus spoután, ruka, která ho udeřila do tváře, žebřík použitý k sejmutí mrtvého těla a jiné.
Lenora
Zajímavá obec na Teplé Vltavě se slavnými sklářskými tradicemi vznikla jako osada právě při sklářské huti, kterou v r. 1833 založil podnikatel Jan Meyer. Dnes zdejší sklářskou tradici oživuje několik menších výrobců a exponáty vystavené v místní muzejní expozici. V obci je infocentrum.
Uvidíte tu několik staveb lidové architektury, u silnice uprostřed obce stojí historická obecní pec, ve které se o vybraných sobotách veřejně peče chleba, koláče, housky a lenorské placky - pečivo se neprodává, ale rozdává!. Za obcí směrem na Volary se přes Teplou Vltavu klene zajímavý krytý dřevěný most (rechle) z 19. stol., původně sloužící k počítání a regulaci naplaveného dřeva. Plavené dřevo se zadržovalo a uvolňovalo spouštěním a vytahováním silných trámků, procházejících svisle podlahou. Lenorská rechle je 25 m dlouhá, 1,8 m široká a 3 m vysoká, kryje ji valbová, šindelem pokrytá stříška.
Stachy
Podhorská obec nad levým břehem potoka Spůlky, i několika osadami a samotami, rozlohou jedna z největších u nás. Její dominantu tvoří empírový kostel Navštívení P. Marie, v sousední budově renesanční fary dnes sídlí obecní úřad. Cenný je soubor roubených šumavských domů z 18. a 19. stol. se šindelovými střechami ve vých. části obce, chráněný jako vesnická památková rezervace. Stachy jsou ideálním výchozím místem do oblastí Churáňova a Javorníku. Zajímavé je zdejší Pošumavské hasičské muzeum s rozsáhlou expozicí hasičské techniky představující hasičská auta, starobylé hasičské stříkačky, zvané koňky, poháněné lidskou silou, přenosné stříkačky, helmy a ostatní hasičskou výzbroj a výstroj.
Přímo na náměstí, na rozsáhlé zatravněné ploše roste od r. 1961 velké množství hřibů. Pravděpodobně proto, že sem bylo při úpravě benzinové čerpací stanice přeneseno s lesní půdou i jejich podhoubí. Původně hřiby smrkové nahradily později hřiby koloděje. Od jejich prvního výskytu dostávala každá plodnice cedulku s číslem a datem, celá lokalita je houbařskou rezervací, v sezoně je sem vstup zakázaný a houby se samozřejmě trhat nesmějí.
Javorník
Rozptýlená horská ves ve svazích stejnojmenné hory je oblíbený centrem rekreace s řadou hotelů a penzionů. Dochovala se tu šumavská stavení s dispozicí špýcharového domu, mj. roubená usedlost čp. 29. V horní části louky, která v zimě slouží jako sjezdovka, stojí kruhová rotundová kaple sv. Antonína Paduánského z let 1939-40, od které se otevírá daleký výhled. Vznikla v době, kdy se Javorník stal významným centrem české Šumavy. V sousedství uvidíte pěkně upravený pramen a malou geologickou expozicí, v červnu se tu na svátek sv. Antonína koná pouť.
Lesy severně od vsi ukrývají několik pěkných menhirů, z nichž některé nám přiblíží naučná stezka Měsíční kámen, dlouhá tam a zpět asi 4 km.
Vrch Javorník zdobí kamenná Klostermannova rozhledna, vystavěná v létě r. 1938 podle projektu sušického architekta Karla Houry v symbolické podobě obranné věže. Od 70. let 20. stol. začal přerůstat vyhlídkovou část věže okolní les, v r. 1997 byla rozhledna pro špatný stav uzavřena. Po rekonstrukci a zvýšení o osmiboký nástavec byla slavnostně opět zpřístupněna v r. 2003. Po dostavbě je vysoká 39,5 m, po 201 schodech je možné vystoupit na vyhlídkovou plošinu ve výšce 32 m, odkud se otevírá nádherný panoramatický výhled na celou Šumavu, za vynikající viditelnosti až na Alpy nebo na vysílač Cukrák u Prahy.
V době Protektorátu Čechy a Morava byl Javorník nejvyšší horou v Čechách, protektorátní hranice probíhala těsně za rozhlednou. V té době se říkalo: „Když nemáme Sněžku, máme aspoň Javorník.“
Text a fotografie použity s laskavým svolením Nakladatelství a vydavatelství Soukup & David.
